Love Planet 2006

 

 


(Původní plakát LP ještě s  místem konání Tábor)


Letošní rok byl pro mě splněním velkého snu. Když mi před sedmi lety doslova o vlásek unikl koncert mých oblíbených Pet Shop Boys v Praze, vůbec jsem nedoufala, že ještě někdy budu mít příležitost je vidět na vlastní oči. Proto, když jsem si na internetu přečetla o jejich plánovaném vystoupení na festivalu Love Planet v Táboře, nemohla jsem tomu uvěřit a od té doby jsem nemyslela na nic jiného. Dokonce jsem tak trochu hazardovala s osudem, protože jsem klidně prohlašovala, že by pro mě bylo horší, kdyby nepřijeli (pochybnosti ohledně osudu LP se vyrojily kolem přesunu akce do Prahy), než kdybych neudělala státnice na univerzitě. Naštěstí se podařilo obojí;)

Přípravy na LP spočívaly hlavně v poslechu hudby Petšopáků a krátce před akcí jsem taky vymýšlela co by se v případě osobního setkání hodilo na autogram. Chtěla jsem si nechat podepsat nějakou fotku, ale nenašla jsem nic dostatečně kvalitního, takže na řadu přišel bílý booklet CD Discography. Stejně šance, že bych je viděla i jinde než na pódiu byla mizivá a tak to bylo opravdu jen "pro jistotu".

V den koncertu jsem byla výjimečně klidná, což se o předcházejících dnech říci nedalo. K branám výstaviště jsem se svými kamarádkami, Cindy a Péťou, dorazila okolo půl osmé a z dálky nás "vítala" hlasitá hudba od Ministry. U bran jsme si vystály frontu a docela mě překvapilo, jak rychle a "důkladně" byla provedena prohlídka baťohů (pronést se dalo prakticky cokoliv). Na jednu stranu to bylo dobře, nikdo se nepídil po foťáku, ale z hlediska bezpečnosti to trochu zaskočilo. Co mě poměrně dost zklamalo, byl fakt, že se nám nepodařilo najít krámek s propagačními předměty a to jsme avizované místo obešly 2x. To, že jsem se někoho nezeptala si asi budu dlouho vyčítat, protože tričko s PSB bych opravdu ráda nosila:/.

Za “rachotu” z rokové scény, jsme zamířily k pop scéně, kde se připravoval koncert JAR. Podle informací od bratra Cindy, bude po koncertu JAR problém dostat se dopředu a tak jsme tam zůstaly přes jejich vystoupení a postupně se roztroušeným davem posunovaly dopředu. Možná se mi to jen zdálo, ale mám takový neblahý dojem, že se JAR minimálně dvakrát naznačováním “naváželi” do PSB:( Jeden člen kapely si v druhé půlce vystoupení rozepnul bundu, pod níž měl tričko s narážkou na gaye (přitom se začal /zřejmě eroticky/ svíjet) a potom zase zpěvák avizoval příchod "dvěstě plyšových pudlů" nebo něco v tom smyslu. Pokud jsem se tedy nepřeslechla a nepřehlédla, což se mohlo stát, tak to tedy nebylo zrovna milé:( Po jejich vystoupení, které skončilo podle plánu, jsme se dostaly až úplně dopředu, tedy, do druhé řady pod pódiem, protože tu první střežili již za koncertu JAR opravdu skalní fandové Petšopáků. Škoda, že jsem místo koncertu JAR nešla na setkání fandů PSB, které organizoval kousek od pódia Tom ze stránek V hloubi noci. Jak jsem viděla později, do předních řad bychom se dostaly i tak, ale obavy z dobrého místečka (a nezkušenost s podobnými akcemi) udělaly své... I když tohle nevyšlo, jsem ráda, že se mi během vystoupení JAR podařilo setkat se opět se Sašou (našla jsem jí podle jejího muže, který jako by vypadl Neilovi z oka:)), ta mi představila Vendulku, která je také velkou fanynkou PSB a jen málo chybělo (přesněji číslo mobilu) a mohlo dopadnout ještě setkání s Terezou... ale to jsem odbočila;-)

Louka před pódiem se začala postupně zaplňovat a pozvolna se začalo smrákat. Každou chvíli jsem kontrolovala oblohu, zda nebude pršet, ale počasí bylo ten den na naší straně a žádný deštík se nekonal. Čekání nám krátilo pozorování techniků, kteří připravovali pódium. Velmi mě zaujala pohovka, která se ocitla kousek od nás a s tím, “kdopak si na ní asi lehne”:))) jsme se chvíli bavily:) Koncert PSB měl začít ve 21:30 a když se stále nic nedělo, publikum začalo hlasitě skandovat, tleskat, pískat, no prostě dělat pěkný rozruch:) V otevřeném průlezu na pódium jsem stále zkoumala, zda tam někde vzadu nechodí Neil a každých pár minut jsem měla pocit, že vidím někoho v černém cylindru:)) Chvilku už to vypadalo, že show začíná, to když přišly muži oblečení v bílých kombinézách (jak někdo vtipně poznamenal, vypadali jako z filmu "Spermie útočí":))) a kryli plachtou příchozí, kteří z boku vlezli do obrovské projekční kostky umístěné uprostřed pódia. Show však začala něco okolo 21:45 a to tím, že z kostky vylezli tanečníci převlečení za Chrise a Neila. Skuteční PSB přišli na scénu okolo kostky, Neil z našeho pohledu zprava. Od první chvíle jsem z něho nemohla spustit oči, snad jen občas jsem mrkla do vzdáleného rohu na Chrise, ale honem jsem se zase vrátila ke "svému objektu". Při první písni "Psychological" mi přišlo, že je Neil nějak nesvůj z řevu nějakých mužských fanoušků, který se ozýval pár metrů od pódia a musela jsem se za jejich nevychovanost stydět (nehledě na to, že jsem díky nim nebyla schopna pořádně slyšet jeho zpěv a hlavně když hovořil k publiku). Ale vzhledem k tomu, že měl Neil v uších jako při každém koncertu sluchátka, tak se mi to asi jen zdálo. Třeba tím důvodem byly blesky fotoaparátů a "světýlka" kamer, které ho překvapily. Mě ostatně taky, protože jsem si sice vzala foťák, ale kvůli strašení pořadatelů jsem se nejdříve bála jej vůbec vytáhnout. Když jsem ale později viděla, že kolem mě každý před zraky pořadatelů fotí a natáčí, nedalo se odolat;-) To, že “blesků bylo už dost” zmínil Neil i po koncertě při setkání s fanoušky.

Celý koncert jsem byla v příjemném "tranzu". Stále jsem se usmívala, zpívala, tleskala, pohybovala se do rytmu. Je tak krásné být na koncertě, kde hrají vaše oblíbené písničky přímo vaši oblíbení protagonisté. Níže jsem se z oficiálního seznamu písní letního turné sestavila seznam těch, které v Praze zazněly. Nejdříve jsem si říkala, že ten koncert kvůli zpoždění začátku byl asi zkrácen, protože mi přišlo, že uběhl až moc rychle, ale teď shledávám, že vůbec ne:o

intro: část ze skladby k filmu Psycho, God Willing
1 Psychological
2 Left To My Own Devices
3 I'm With Stupid
4 Suburbia
5 Minimal
6 Shopping
7 Rent
8 Always On My Mind
9 Where The Streets Have No Name (Can't Take My Eyes Off You)
10 Dreaming Of The Queen
11 West End Girls
12 The Sodom And Gomorrah Show
13 Opportunities (Let's Make Lots Of Money)
14 Integral
15 So Hard (red zone mix)
16 It's A Sin
17 Go West

Z momentů, které mi utkvěly v paměti je i Neilův "tanec" na Where The Streets Have No Name (alespoň doufám, že to bylo u této píseně:), jeho milá slova k českému publiku, kde zdůraznil, že k nám rádi jezdí. Nebo jeho poděkování fanouškům, kdy zřejmě nejdříve řekl "danke schön" a hned potom "dekuji":) Jako jeho fanynka taky musím uvést, že mu to v tom černém moc slušelo a vypadal oproti mému očekávání drobněji a štíhleji, ale to nebylo vůbec na škodu. Nezapomenu taky na to jak se usmíval a nebo jak do hudby v mírném podřepu podupával pravou nohou:-* Celé vystoupení měl na hlavě buď cylindr, generálskou čepici nebo kovbojský klobouk. Jen při Dreaming Of The Queen pokrývku hlavy sundal. Když už jsem u této písně, trochu mě její zařazení mezi rychlé hity překvapilo. Už na koncertě jsem ale poznala, jak dobrým nápadem její použití bylo, protože se všechno tak nějak uklidnilo, lidé jako by se zamysleli a zvážněli. O to více v dalších písních všichni jásali a na Neilovi bylo vidět, že si koncert skvěle užívá.

Když Neil začal představovat doprovodné zpěváky, tanečníky, "zvláštního hosta Chrise":))), sebe a upřesnil fakt, "že jsou stále Pet Shop Boys", bylo jasné, že se blíží finále a s ním píseň "Go West". To byla poslední šance si s nimi zazpívat a vstřebat poslední krásné okamžiky nádherné show. Když skončil Neilův part, společně s Chrisem se s námi rozloučili a zmizeli v zákulisí. S foťákem připraveným jsem doufala, že se ještě vrátí a udělají něco jako divadelní děkovačku, ale už se tak nestalo. Doprovodní zpěváci zazpívali jakousi stručnou rekapitulaci největších hitů PSB a pak se i oni pomalu z jeviště ztratili a technici hned poté započali rozebírat jeviště.

Lidé pomalu odcházeli pryč, ale já s Péťou jsme měly ještě v plánu bojový úkol a to "získat podpisy". Zatímco Cindy s bratrem odjeli, my dvě jsme se daly na průzkum okolí. Bohužel jsme zjistily, že zepředu (tedy od pódia) se do zákulisí nedostaneme, protože tam hlídkovala ochranka a fanoušci se tomuto místu zjevně vyhýbali. Tak jsme se rozhodly jít okolo a nalézt nějaký jiný vchod. Jenže všude byl vysoký plot, za který nebylo vidět a tak jsme za chvíli stály u rockové scény a vchod nikde. Tak jsem napsala smsku Tomovi, zda nemá nějaké info a ještě zavolala Saše. Ta mi řekla, že už jsou na cestě domů, protože PSB zřejmě v areálu už nebudou, prý je tam moc přísná ochranka a nejspíš odjeli krátce po koncertu. Trochu mě to zklamalo, ale na druhou stranu, podpisy by byly opravdu hodně velký bonus po tak krásné show. Jelikož jsme ale s Péťou měly spoustu času než nám něco pojede domů, tak jsme si šly projít celý areál. V dálce jsme zahlédly osvětlené ruské kolo a tak jsme se tam vydaly. Kolem bylo ještě pár atrakcí typu kolotoč, střelnice či dům hrůzy. Ale také občerstvení, ke kterému jsme se, po mé neskrývané obavě z projetí se na ruském kole, vydaly. Když v tom si všimneme malého hloučku lidí u nedaleké brány. Že by to byla ona brána do areálu Love Planet? Jdeme proto blíže a když vidíme mezi lidmi i dvě osoby, které mají na hlavách špičaté červeno-bílé čepice, není pochyb, PSB jsou zřejmě ještě v areálu, protože jinak by tu jejich fandové nestáli.

S novou nadějí se stavíme na okraj cesty k převážně rusky hovořícím fandům, kterých mohlo být asi tak deset a protože víme, že "ruští fanoušci mají na setkání s PSB čuch", chystáme si tužky a věci na podpisy. Provoz je tu malý, jen velký kamion s britskou poznávací značkou nás upoutá, protože zřejmě stěhuje obří kostku a další Petšhopácké rekvizity. Něco kolem dvanácté hodiny z areálu vyjíždí černé auto, které kousek za branou zastavuje a z každé strany vystoupí jeden muž - zřejmě ochranka (škoda, že to nebyli oni dva pánové známí např. z klipu So Hart) a několikrát fanoušky anglicky upozorní, ať nefotí. V tom z levých zadních dveří vystupuje Neil a hlouček fanoušků ožívá. Okamžitě se dáváme s Péťou do pohybu, protože tohle je ta chvíle na kterou jsme čekaly. Péťa si vzpomíná, jak nás to auto "vytrhlo" z prohlížení fotek na digitálu a já prý říkala "Jsou tady" a honem jsem mířila k autu. Nějak jí to nedošlo a tak se ptá: "Co tam dávaj?" a já jen odvětila "Podpisy".:)))

Jednou z prvních fanynek co dostala autogram byla dívčina (nevím zda Češka nebo Ruska) se špičatou čepicí na hlavě, která po získání autogramu trošku hystericky zaječela a s nadšením od Neila “odskákala”. Ten se však nad tím nijak nepozastavil:) Během podepisování se Neil zeptal, jak se nám show líbila, všichni hned odpovídali, že velmi. Od jedné fanynky (fanouška) dostal tričko zabalené v igelitu. S úsměvem poděkoval a prohlásil "Oh, I like it". Konečně se dostávám na řadu, sice mám připravenou černou fixku, ale Neil podepisuje všechno fixou modrou. Podávám mu svůj obal CD, které "podškrábne" a hned se chystá podepisovat červené PSB tričko vedle stojícímu českému fanouškovi. Ten si ode mě půjčuje černou fixu, kterou Neilovi podá aby se mu s ní podepsal. Neil si ji bere (hurá, drží v rukou mou fixku:)) a říká něco o tričku, zřejmě ho těší, že jej na fanouškovi vidí. Potom, ač nerada, musím Neila opustit a pospíchám k autu, kde sedí Chris a přes stažené okénko se na pravém zadním sedadle podepisuje. Přede mnou je nějaký ruský fanoušek, který mu dává k podpisu asi deset kartiček a říká něco o tom, že je to pro další ruské fanoušky. Jakmile odejde, poprosím Chrise o podpis a podávám mu booklet a fixu, podepíše se a když mi to zpět podává, usměje se. To už ale slyším, že se ruským fanouškům podařilo Neila přemluvit alespoň k jedné fotce a Neil sám volá na fandy, kteří by chtěli být vyfocení, aby k němu honem běželi. Sice kolem něho bylo hodně lidí, ale přesto běžím alespoň za ně a svůj obličej vtěsnám tak metr za hlavou Neila a jednoho fanouška po jeho levé ruce. Osud této fotky je však smutný, protože fanoušek co ji pořídil se o ni nechce s nikým podělit, takže ji už asi nikdo nikdy neuvidí:( Poté se Neil loučí a nastupuje do auta, které hned poté odjíždí. Ještě někdo jednou bleskem osvítí vnitřek vozu (což mi přijde trochu neurvalé), auto se stáčí doprava na vedlejší cestu a mizí z našeho dohledu. Jediné co jsem stihla zaregistrovat byla číselná část SPZ, která se skládala ze čtyř čtyřek, ale vůbec netuším co to bylo za typ vozu, zřejmě nic známého. Jak já závidím řidiči a ochrance:))

Nikdy bych nevěřila, že se mi splní můj sen vidět PSB na pódiu a ještě se s nimi osobně setkat a získat jejich podpisy. Bylo to naprosto neuvěřitelné, fantastické, krásné a nezapomenutelné! Detaily se sice pomalu vytrácejí, ale ten celkový dojem mi nikdo nevezme:)

Dear Pet Shop Boys, Thank You So Much!
 


Videa z koncertu pořízená digitálním fotoaparátem
(omluvte, prosím, sníženou kvalitu obrazu a hlavně zvuku)
/kodek Divix 5.x ke stažení zde/

Video 1 (Always On My Mind; 3,69 MB; 36 vteřin)
Video 2 (Go West; 2,89 MB; 24 vteřin)
 
 

Všechny fotky, scan (kromě 2 od Petry) a videa v této galerii pro vás pořídila Alis (Alena Vítová).
Proto je, prosím, nepoužívejte na jiných stránkách bez mého vědomí. Děkuji!
All these photos, scan (except 2 from Petra) and video are from Alis (Alena Vítová),
so please don´t use it on other pages without permission. Thank you!